Bratrstvo neohrožených

V Toccoa (stát Georgia v USA) v roce 1942 zahajuje nesourodá skupina mladých mužů dobrovolný výcvik, aby se z nich stal nejnovější americký vojenský útvar – parašutisté. Pod drsným vedením poručíka Sobela se příslušníci nově zformované jednotky Easy Company stávají z civilních zelenáčů těmi nejelitnějšími vojáky armády. Jak pokračuje výcvik, roste rivalita mezi Sobelem, kterým muži pohrdají, a poručíkem Wintersem, mladým důstojníkem, který si získal respekt a obdiv jednotky.

Dne 6. června 1944 v Den D přelétávají letadla s tisíci parašutisty kanál La Manche do Francie, kde se dostávají do těžké palby. Nikdo z mužů nepřistane tam, kde to předpokládal a mnoho z nich přijde při seskoku o své zbraně a zásoby. Winters se spojí s jednotlivými vojáky a ti se pak snaží najít své jednotky. Později je Winters vybrán, aby vedl útok na opevněné německé dělostřelecké postavení; akce je úspěšná, ale Winters působící nyní jako velitel jednotky ztrácí svého prvního muže.

Easy Company míří k jihu. Má za úkol obsadit strategicky důležité městečko Carentan. Winters a další muži, jdoucí v jejích stopách, se však dostanou do ostré nepřátelské palby a Němci je odříznou od přístupové cesty. Raněné odtáhnou kamarádi do bezpečí a ti, co mohou dál bojovat, se rozhodnou zaútočit na německé pozice. Také Easy Company konečně vyráží do útoku.

Příběh vypráví o operaci Holland, i o odvrácené straně hrdinství - po každé bitvě je třeba identifikovat mrtvé. Tento nelehký úkol má na starosti Charlie Owen, který si až příliš dobře uvědomuje svou zodpovědnost. A po bitvě u Nuenenu jsou mnohá těla znetvořena k nepoznání a identifikační štítky chybějí…

Winters řídí nebezpečnou akci, která skončí velkým vítězstvím, za něž je povýšen na výkonného důstojníka praporu. Winters, nespokojený s touto novou, převážně administrativní funkcí, se musí starat o vedení tří jednotek, kterým nyní velí. Po víkendu prožitém v Paříži dochází zpráva o hromadném útoku Osy v Ardenách, hrozícím prolomit linie Spojenců. Jednotka Easy Co. odjíždí, aby udržela linii fronty, špatně vybavená pro mrazivě chladné počasí a předpokládanou zákopovou bitvu.

V hluboké zimě v lese u města Bastogne v Belgii se muži z jednotky Easy Co. snaží, aby udrželi frontovou linii; jsou vystaveni mrazu a hladu, neboť sem přišli bez zimního oblečení, s nedostatečnými zásobami a municí. Zdravotník Eugene Roe je na pokraji vyčerpání z boje, když se spřátelí s belgickou ošetřovatelkou. Easy Co. stráví bídné vánoce v zákopech a dostane zprávu, že návrh německé armády na kapitulaci se setkal s hrdým odmítnutím generála McAuliffa: „Nikdy!“

V tomto dílu dostává jednotka nového velitele, který se netají tím, že má přátele „nahoře“. Další úkol zní: vyčistit lesy okolo Foy. V několika dnech padnou i mnozí ostřílení veteráni a vychází najevo, že nový velitel zcela postrádá schopnosti dobrého velitele. Namísto očekávaného boje s blížícími se německými jednotkami však je Easy Company odeslána do Haguenau v Alsasku Lotrinsku a poté do Belgie. Po těžkých bojích jich z původního počtu zbývá polovina.

K jednotce vrací Webster, který byl raněn v Holandsku. Ti, co přežili jatka v Bastogne, však mají jizvy i na duši. Události je těžce poznamenaly. Přichází další velitel Hank Jones, ale rozhodně ho nevítají fanfáry - od chvíle, kdy byla Easy Company nasazena do bojů ve Francii, se ve vedení už vystřídalo patnáct mužů. Přijíždějí záložníci, aby doplnili prořídlé mužstvo – jsou to však chlapci sotva odrostlí školním lavicím. Německé oddíly jsou rozloženy na druhém břehu a američtí vojáci se za nimi musí vydat přes řeku. Winters, který se opět vyznamenal v boji, je povýšen na majora.

Další bojovou zastávkou se stává Mourmelon. Na inspekci sem přijíždí sám generál Eisenhower, který vyznamenává americké vojáky za statečnost. Nixon, který prošel všemi útrapami válečného tažení ve Francii, však je psychicky na dně. Přiznává Wintersovi, že už nemůže dál a proto hledá úlevu v alkoholu. Easy Company čeká další přesun do Německa. Tam se vojáci dozvídají o smrti prezidenta Roosevelta a osvobodí vězně koncentračního tábora v Landsbergu. Tváří v tvář jejich utrpení si Nixon i všichni ostatní znovu uvědomují důležitost svého poslání.

Závěrečný desátý díl přivádí americké jednotky do Berchtesgadenu, kde měl své sídlo Hitler. Konečně nastává den vítězství - od výsadku 5. června 1944 uplynul rok a vojáci vědí, že se už brzy vrátí domů. Přesto se ještě občas střílí a válka si vybírá poslední oběti. Z mládenců, kteří se přihlásili dobrovolně do armády a setkali se poprvé v Toccoa, se stali ostřílení muži. Zocelení, ale také navždy poznamenaní tím, co prožili. A Winters ví, že takové přátelství, jaké je spojilo, už nikdy a nikde neprožije.